Strojírenství je nejstarším oborem lidské činnosti, který úzce souvisí s nástupem průmyslové revoluce v devatenáctém století. Vzpomeňme kupříkladu film Marečku podejte mi pero, kde se pan Kemr zmiňuje o století páry, kdy parní stroj začal výrazně měnit dějiny lidstva při využívání železniční dopravy.
Strojaři se již v té době potýkali s mnoha výzvami, jak vyrábět složité stroje, jimiž byly například parní lokomotivy. Tam se také mimo jiné řešilo, jak zhotovit velmi přesný otvor v pístu pro ojnici, která roztáčela kola parní lokomotivy. Kdybyste totiž požili pouhý vrták, otvor by byl natolik nepřesný, že by se pohyb pístu zastavil – píst by se jednoduše zasekl vlivem hrubého povrchu a excentrického otvoru. Muselo se na to jít jinak a přijít na to, čím předvrtaný otvor zpřesnit.
A tak vznikly první výhrubníky a výstružníky.
Tyto nástroje si můžeme představit jako dokonalejší vrtáky, ovšem s odlišnou konstrukcí. Nemají již pouhé dva protilehlé břity, jako má vrták, nýbrž jde o vícebřitý nástroj. Čím více břitů po obvodu nástroje, tím jeho přesnější vedení otvorem a tedy i přesnější rozměr, https://www.databazeknih.cz/knihy/paty-rozmer-43647 kruhovitost a jemnost povrchu.
Kupříkladu stavitelný výstružník je natolik přesný nástroj, že s ním lze vyrobit velmi hladký, rozměrově přesný a kruhový otvor, který slouží pro pohyb součástí, jako jsou letecké a automobilové motory. Stěží si dovedeme dnes život představit bez výstružníků, protože kdyby neexistovaly, neznali bychom ani auta, ani letadla, autobusy, tramvaje, trolejbusy, vlaky a dokonce ani jízdní kola. Chodili bychom v jednadvacátém století pěšky nebo bychom zapřahali za dřevěné žebřiňáky koně a krávy. Možná by to byl život zdravější, protože by se lidé museli více hýbat, což by každému jedinci nepochybně prospělo, ale svým způsobem bychom se vrátili do středověku, což ale není naším cílem vzhledem k poznání, jaké již má lidstvo k dispozici.