Můj život je dost podnětný. Pořád se na mne hrnou nové a nové informace, které si mám pamatovat nebo o nich mít aspoň povědomí. A navzdory tomu, kolik je mi let, je obvykle ještě zvládám pobrat. I výpočetní techniku jsem zvládl, i když jsem se narodil v dobách, kdy o ní u nás neměli lidé ještě ani potuchy a kralovaly tu jen mechanické psací stroje. Při tom pochopitelně postupně zapomínám to, co se v mé hlavě uložilo dříve, ale co jsem už po hodně dlouhou dobu nepoužil. Ale i tak mi tam zůstávají aspoň střípky toho dříve naučeného.
A tak si dodnes pamatuji onen začátek životopisu našeho socialistického prezidenta, který jsem se musel stejně jako všichni ostatní naučit zpaměti ještě na základní škole tak před čtyřiceti lety. A podobně si pamatuji někdy malé kousky a někdy i komplet vše z toho, co mne v životě učili.
Znám třeba slova J. A. Komenského, odcházejícího do exilu, tedy ono „na tebe, národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu při svém již dokonalém se s tebou loučení“, znám koncovky oxidů od „-ný“ až po „-ičelý“, vím, že existuje cosi jako Abelova komutativní pologrupa, odříkám vám všechna vyjmenovaná slova, znám vzory přídavných jmen i druhy zájmen.
Pak vám odříkám i slib jisker, umím řešit rovnice, chápu mocniny i odmocniny, docela skvěle se orientuji na mapě světa a vyjmenuji vám spousty států i s jejich hlavními městy, a to v současné i pět desítek let staré podobě.
Rodiče prostě chtěli, abych se učil, já jsem jim chtěl udělat radost nebo mít aspoň pokoj, a tak jsem se učil. A byť mám dodnes v hlavě plno zbytečností, které mi nikdy k ničemu nebyly, nestěžuji si. Protože mi tam nezabírají místo a nedělají mou hlavu těžkou. Prostě jsou tam někde v nějakém šuplíčku. A někdy se třeba hodí. Třeba aspoň k napsání tohoto článku.
A jestli se mi něco nelíbí, jsou to názory mnoha lidí, kteří se už po léta zasazují o to, aby se naše děti nepřetěžovaly zbytečnostmi a neučily se to, co nebudou v životě potřebovat. Protože co vy víte, co budou potřebovat? A když pak někdy není Google po ruce, jsou tyto děti bohužel hloupější než propadlíci z dob mých školních let.
