Studia na vysokých školách se prý dnešním mladým lidem hodně prodražují. Inu, ještě si plnohodnotně a někdy také vůbec nevydělávají, a to, co je pro normální lidi poměrně drahé, je pak po takové vysokoškoláky těžko zvládnutelné, pokud už tedy vůbec.
Vezměme si třeba to bydlení. Za nás to bylo jednoduché. Kdo bydlel dost daleko, měl nárok na postel na koleji, a když bydlel na pokoji trojlůžkovém, kterých byla většina, bydlel za něco víc než stokorunu. A bylo to. Nic moc pohodlí, z pohledu dospělého pracujícího člověka bída s nouzí, ale současně i svoboda, takže všeobecná relativní spokojenost.
Ti dnešní to prý mají horší. Prý jich asi padesát tisíc čekají problémy se sháněním jak kolejí, tak i sdílených soukromých bytů, protože je nabídek nedostatek a jejich ceny navíc ve srovnání s loňskem vzrostly. A navíc je u pronajímatelů bytů zjevný klesající zájem o pronajímání pokojů studentům s ohledem na jejich komplikované finanční možnosti. Nemívají stabilní příjmy a tím pádem jsou méně zajímaví než jiní, výdělečně činní nájemníci. A když už studenti byt seženou, pak si připlatí ve srovnání s dřívějškem o dost víc. Ve městech jako Jihlava, Ostrava, Olomouc nebo České Budějovice je třeba počítat tak s pěti tisíci korun na studenta a měsíc při sdílení bytu ve čtyřech osobách, v Brně je to tak šest a půl a v Praze osm a půl tisíce. Plus bývá potřeba složit i kauci a třeba i platit nájem předem.
Zájem je tedy jednoznačně spíše o levnější vysokoškolské koleje, ale i ty zdražují a jsou plné, zájem převyšuje jejich kapacity.
Takže to mají vysokoškoláci těžké. Nejen co se týká studia. Ale s tím nic nenaděláme. Dokud naše společnost blázní a dopouští, aby se na vysoké školy hlásil kdekdo. I ten, kdo by za mých vysokoškolských let sotva udělal aspoň maturitu. Kdyby studenti procházeli přísnějším sítem výběru jako kdysi, na koleje by se vešli. A neměli bychom ani tolik vysokoškoláků, kteří po dostudování nejednou marně hledají uplatnění v oboru.