Pokud cestujeme například na Havaj či do jiné podobně exotické země, kde jsou ještě původní obyvatelé, často se zde setkáme s nejrůznějšími domorodými festivaly. Ty nám mají představit kulturu, která zde existuje často již po tisíce let. Návštěvníci se tak mohou seznámit s obřady, o kterých by jinak ani neslyšeli.
To vše zní dobře, je však otázkou, zda skutečně ukazují to, co tvrdí. Pravdou totiž je, že lidé jsou lidé, a ti se v průběhu času mění. Stačí se jen zamyslet nad tím, zda se například Vánoce či Velikonoce u nás slaví stále stejně jako například před dvěma sty lety. Přesto tito domorodí obyvatelé ukazují své obřady a festivaly v původní podobě. Jak je to možné?
Jednoduše proto, že tomu tak není. Ve skutečnosti se z naprosté většiny z nich veškerý původní úmysl vytratil. Dnes se jedná pouze o představení pro turisty, za které si tito samozřejmě zaplatí. Je to jen jeden ze způsobů, jak si tito lidé vydělávají – a nesmíme zapomenout, že v těchto zemích je často turismus největším zdrojem příjmů, a tak není divu, že se snaží využít všech dostupných prostředků, aby je znásobili. Včetně své historie.
Proto bychom je neměli brát ani zdaleka tak vážně, jak se tváří. Nejde o nic jiného, než divadelní představení, které nám ukazuje, jak pravděpodobně tyto akce v minulosti probíhaly. Zda se s tím spokojíme nebo očekáváme skutečně tradiční autentický zážitek, je jen na nás.
A jak poznáme, že se jedná o představení pro turisty? Protože je oproti původním tradicím poněkud cenzurované. Například některé zvyky volají po obětování nějakého zvířete, například kuřete, ovce, kozy či psa. Takovéto scény však byly vyřazeny, neboť by odradily citlivé turisty, a to si tito lidé nemohou dovolit.
Je proto vhodné tlumit svá očekávání a uvědomit si, co vlastně za své peníze dostanete, a že to je asi tak stejně autentické, jako žraločí zub, který si můžete koupit v akváriu.
