Válka na Ukrajině nezačala ze dne na den, a nejde jen o momentální rozhodnutí ruského prezidenta, že se zrovna nudí a tak napadne sousední stát. problémy mezi oběma státy jsou vleklé a na obou stranách docházelo k problémům, které pouze pomáhaly konflikt eskalovat. Mnoho států vidí Ukrajinu jako chudáčka, který nic nikomu neudělal a přesto byl napadený, ale nenechte se zmást, tak to určitě není. Mnohé další státy se přidaly k podpoře Ukrajiny a posílají jí nejen peníze, ale i humanitární pomoc a hlavně zbraně. Zda je dobře podporovat konflikt, nechť si posoudí každý sám.
Problém je v tom, že ty zbraně a vyživování mnoha Ukrajinců, kteří k nám utekli, musí někdo zaplatit. A samozřejmě to budou čeští občané. Celá řada občanů má problém vyjít se svými příjmy, protože se všechno rapidně zdražilo a ještě jim z peněz ukrajuje stále vysoká inflace. Jak mají potom lidé reagovat na výroky premiéra jejich země o tom, že Ukrajině je nutné pomáhat ať to stojí co to stojí? Kdo chce pomáhat, má možnost, ale ať pomáhá ze svého. Z cizího se totiž vždycky rozdávalo nejlépe. Pak už jen sedíte u zpráv a sledujete, jak se zvyšuje schodek státního rozpočtu, na nic nejsou peníze, politici si neustále přidávají a občané to všechno platí.
Zatímco na provoz státu a zajištění základní péče peníze ubývají, na Ukrajinu se najdou vždycky. A tak se není čemu divit, že roste počet lidí, kteří zastávají názor “dávejme, až budeme mít”. Zatím totiž dáváme i to co nemáme. Zadlužení republiky roste, a jen zaslepený člověk nevidí proč tomu tak je. Lidem zkrátka vadí, že zatímco si musí brát půjčky aby si našli bydlení, plnými hrstmi se vyhazují miliardy korun z okna, a nikdo pořádně neví kam. Ukrajina není náš jediný problém, ale poslední dva roky se nemluví o ničem jiném. Je tak logické že lidem začíná docházet trpělivost.
