Povím vám, že mít doma automechanika já docela praktické. Je to opravdu super. Já si vzpomínám, že když jsem si z bazaru koupila automobil, kde mi slibovali, že je v pořádku, tak jsem byla opravdu nadšená. Jenomže to nebyla tak úplně pravda. Opravdu hodně mě naštvalo, když mi pán prodejce řekl, že automobil je úplně v pořádku a že se vůbec nemusím bát, nemusím prý mít strach, že by se tomu autu něco stalo, že by mu třeba nějak odešel motor a podobně. Také mi pan prodejce v autobazaru pověděl, že vůbec nebylo bourané a také, že vůbec nebylo v rybníku. Já si myslím, že vy už nyní tušíte, jak tohle celé dopadlo.
Ano, přesně tak, jak si myslíte. Auto bylo dvakrát potopené a také dokonce dvakrát bourané, takže čtyři nehody najednou a tohle mi zatajil. Doma samozřejmě byli naštvaní nejenom na mě, ale také na prodejce. Prodejce totiž využil asi toho, že jsem žena a že se v tomhle vůbec nevyznám. On se dozvěděl, že se v tom nevyznám, protože jsem stále měla takové otázky, na které on mi odpovídal a logicky z těch mých otázek vyvodil závěr, že já se v automobilu nepoznám. A tak mi namluvil to, co jsem chtěla slyšet. Povím vám, že jsem z toho byla opravdu nešťastná. Za automobil jsem dala skoro šedesát tisíc korun.
Byl bazarový a doma mi říkali, že tenhle automobil, tahle pojízdná popelnice má hodnotu maximálně deset tisíc korun. Anebo že by ho někdo mohl darovat za přepis. Byla jsem naštvaná a ihned jsem vlítla na pana prodejce. Pan prodejce to samozřejmě všechno zapřel. Sice ano, byla smlouva opravdu normálně a legálně napsaná. Ale to, co mi řekl pan prodejce, tak to nikdo nevěděl. Bohužel jsem neměla žádnou nahrávku a neměla jsem jednoznačně nic, čím bych si mohla pomoct. A kdo by mi uvěřil? Jen doma mi věřili. Ale bohužel prodejce anebo šéf prodejny mi vůbec nevěřili.
