Podlahové topení zajímalo amatérské kutily již za socialismu, v té době se ale topné potrubí muselo zalévat betonem, neexistoval žádný jiný bezpečný způsob, jak by se to dalo vyřešit i bez betonu. A právě beton byl tou hlavní brzdou, proč se tato technologie nerozšířila na veřejnost v masivním měřítku, aby vytlačila z hledáčku zájmu klasické radiátory. Mnoho lidí již ví, že radiátor není ideální zdroj tepla, a že z podlahového topení teplo stoupá vzhůru mnohem efektivněji, a že se teplo v místnosti udržuje ve všech vrstvách zhruba ve stejné intenzitě, ale jakmile přijde řeč na betonování trubek, mnohým z nás nabíhá mráz po zádech při představě, že trubka praskne a bude se muset podlaha vybourat pneumatickým kladivem.
Tímto fenoménem se však zabývali i konstruktéři stavebních technologií, kteří přišli s nápadem nabídnout na trh systémové desky podlahového topení. Jsou to polystyrenové obdélníky s drážkami, do kterých se zasune topné potrubí, a celý systém se pokládá na podlahu pouze na sucho, bez betonu i malty. Pod systémové desky se vkládá pouze v dostatečné tloušťce izolace pod podlahové topení a na systémové desky se položí cemento-vláknité desky, které jsou již pochozí, a připravené pro pokládku finální podlahové krytiny, například plovoucí podlahy.
Výhodou pokládky podlahového topení v suchém systému je to, že ji zvládnete sami i bez průpravy a předchozích zkušeností. Jediné, na co potřebujete odborníka, je zapojení rozdělovače do topných trubek, a připojení rozdělovače k topnému zdroji. Oživení topení je však velmi rychlé a vy můžete začít topit již v den pokládky trubek a systémových desek. Máte pak k dispozici komfortní zdroj tepla, příjemný zejména na bosá chodidla, který lze připojit i ke krbovému výměníku, a dům vytápět dřevem je pak výhodné hlavně z finančního hlediska.
