V dnešní době je počítač téměř nepostradatelný. Já osobně si nedokáži představit, kdybych neměla už počítač. Počítač jsem měla asi až v šestnácti letech. Možná si říkáte, že je to docela pozdě. Proč jsem měla počítač tak pozdě? Jenomže já jsem vlastně o něj ani nestála, a to jenom hlavně kvůli tomu, že dříve, když ještě byly počítače takové vzácné a že v domácnosti je neměl téměř nikdo. Tak já jsem prostě na ten počítač nebyla zvyklá. A to znamenalo, že jsem vlastně neměla žádnou závislost na počítači. Neměla jsem tam oblíbené nějaké filmy nebo sociální sítě a podobně, takže mi to vlastně nechybělo.
Vždyť ono se říká, že to, co člověk nepozná, tak mu to nikdy nebude chybět. Je to podobné pořekadlo, jako, co oči nevidí, to srdce nebolí. Takhle je to přesně se závislostí na počítači. Nebo také s jinou závislostí. Ale abych se vrátila zpátky k počítači. Když už jsem ale měla svůj první počítač, tak jsem si vybrala opravdu kvalitní počítač, takový počítač, které bývaly ve firmách. Tohle mi alespoň řekl můj otec, protože on mi pořídil takový počítač, který i on měl ve firmě a řeknu vám, že byl opravdu perfektní.
Takový počítač jsem vždycky chtěla. Tedy ne, že bych ho chtěla, ale říkala jsem si, že když už budu mít počítač tak, aby byl hlavně perfektní a výkonný. Vzpomínám si, že kdysi moje kamarádka měla dva počítače, ale na oba dva si stěžovala, že jsou strašně pomalé. Také mi říkala, že u toho počítače, který má, že je starý, že musí vždycky uzavřít úplně celé okno a najet na jiné stránky, protože tam to vůbec na tom starém počítači minimalizovat. To dneska je to úplně jiné. V dnešní době můžete minimalizovat opravdu jakoukoliv stránku na počítači anebo přepnout také na jinou lištu. Škoda, že dnešní mládež v dnešní děti a třeba můj syn také nevidí, jaké to bylo dříve, třeba před třiceti lety, jak vypadaly počítače anebo podobně.
