Jako malá holka jsem si představovala, že až si našetřím peníze, že si pořídím nějaký kvalitní, krásný počítač. Když jsem tohle řekla svým rodičům, tak jenom kroutili hlavou. Oni totiž nevěděli, že si z brigády potom našetřím peníze, abych si pořídila nějaký kvalitní nový počítač. Rodiče mi stále dokola opakovali, že mi dají svůj starý počítač. Tenhle jsem rozhodně nechtěla, protože vypadal opravdu úděsně a před lidmi bych se za něj styděla, tedy před mými přáteli. Všichni mí přátelé měli už moderní počítače. Takové moderní typy s plochou a tenkou obrazovkou. Moji rodiče ještě měli takový zastaralý retro šedý počítač.
To bylo opravdu hrozné. Navíc tam grafika byla děsná a tohle se mi vůbec nelíbilo. Já, kdybych se třeba chtěla na počítači nebo na notebooku dívat na nějaký film, tedy na tomto počítači od rodičů, tak by to byla úplná katastrofa. Navíc mi také rodiče řekli, že ten počítač je úplně zpomalený, ale že prý to vůbec nevadí takhle na zkoušku a jako první počítač je to prý nejvíce ideální. Jenomže tohle jsem si ji vůbec nemyslela. Nechtěla jsem takhle starý počítač. Co by mi potom řekly mé kamarádky? Opravdu bych se za to styděla, takže jsem si řekla, že to ještě asi půl roku bez počítače vydržím a potom si koupím za našetřené peníze počítač.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem si opravdu ušetřila peníze. Během pěti měsíců jsem si našetřila dost peněz, abych si mohla konečně pořídit svůj první počítač. Nekoupila jsem si počítač po někom nebo z bazaru, ale pořídila jsem si počítač úplně nový z elektra. Byla jsem za to opravdu ráda a byla jsem na sebe pyšná. Byla jsem pyšná na to, že jsem nemusela utrácet peníze a že jsem raději místo diskotéky nebo různých oblečení si šetřila na počítač, který jsem opravdu chtěla. Kdyby to takhle dělalo více lidí, tak by měli lidé více ušetřené peníze anebo by měli to, po čem dlouho sní.